Sundat boty a nechat je daleko za sebou. Rozeběhnout se po pláži a splíny sypat z kapes. Pozorovat divoký vlny, jak se rozrážej jedna o druhou. Přát si být jednou z nich. Nastavit tvář horkýmu slunci. Za pár minut hledat stín. Mít sůl na kůži a ve vlasech i na rtech. A účes divočejší než život po dvacítce. Hledat mušle a vybírat, kterou si odvezu. Pak je všechny nechat na pobřeží. Oklepávat písek i z těch míst, o kterých jsem ani nevěděla, že existujou. Nasávat všechny ty nový i důvěrně známý vůně. Koupat se v pěně. Dobře jíst, pít i spát. Dát si odpolední siestu. A taky ranní a večerní. Zpomalit život ze sta na nulu. Cítit se šťastně a myslet si, že to tak přece musí být odjakživa. Jsem volná. A vždycky to tak bylo.
Náš příběh
Šperky jako každodenní rituál – objev příběh, který za nimi stojí.
